Příprava bezpečnostních listů (SDS) – Část 2

Odpovědnosti a proces sestavení bezpečnostního listu

MSDS-Europe – Znalostní báze bezpečnostních listů – Příprava bezpečnostních listů (SDS) – Část 2: Odpovědnosti a proces sestavení bezpečnostního listu

V předchozí části (Příprava SDS – Část 1) jsme si vysvětlili, co je bezpečnostní list (SDS) a jaký je jeho právní základ (REACH a CLP).

Nyní se budeme věnovat tomu, kdo má bezpečnostní list připravit a jakým způsobem, jaké odpovědnosti z toho vyplývají a na co je třeba při sestavování dávat pozor. Rovněž probereme, kdy je bezpečnostní list pro produkt povinný, jak probíhá sestavení SDS krok za krokem a co je důležité vědět ohledně aktualizací, jazykových požadavků a distribuce.

(Podrobný návod k tomuto tématu je uveden v oficiálním dokumentu agentury ECHA s názvem „Pokyny pro sestavení bezpečnostních listů” (2021), dostupném na webu ECHA.)

Kdo je odpovědný za přípravu bezpečnostního listu?

Právní předpisy jasně stanovují, že za obsah bezpečnostního listu konečnou odpovědnost nese společnost, která uvádí výrobek na trh – obvykle se jedná o výrobce nebo dovozce. Ti jsou povinni zajistit, aby bezpečnostní list produktu odpovídal požadavkům nařízení REACH a byl předán následným uživatelům.

Každý výrobce nebo dovozce, který uvádí nebezpečnou látku nebo směs na trh v EU, musí poskytnout zákazníkům bezpečnostní list ve vhodném jazyce.

Distributoři (překupníci) rovněž nesou odpovědnost za to, aby byl bezpečnostní list produktu předán profesionálním uživatelům.

Například distributor nátěrových hmot musí zajistit, že bezpečnostní list produktu v maďarštině bude dostupný kupujícímu.

Kdy je bezpečnostní list povinný?

Obecně platí, že bezpečnostní list je vyžadován pro každou nebezpečnou látku nebo směs. To znamená, že pokud produkt spadá do některé třídy nebezpečnosti dle nařízení CLP (např. hořlavý, žíravý, toxický, dráždivý apod.), distributor je povinen uživateli poskytnout bezpečnostní list bez vyžádání.

Existují však i případy, kdy směs není klasifikována jako nebezpečná, ale kvůli určitým složkám je přesto nutné bezpečnostní list poskytnout (alespoň na vyžádání).

Mezi takové případy patří například:

Nebezpečná složka ve směsi nad stanovenou koncentrací: v takových případech může profesionální uživatel požadovat bezpečnostní list a ten mu musí být poskytnut. Např. pokud směs obsahuje zdraví škodlivou látku v relevantním množství, může uživatel podle článku 31 odst. 3 REACH požádat o bezpečnostní list a ten musí být zpřístupněn.
Složka se stanoveným expozičním limitem na pracovišti: pokud směs obsahuje složku, pro kterou je stanoven limit koncentrace ve vzduchu na pracovišti, je nutné bezpečnostní list poskytnout na vyžádání, i když směs sama není klasifikována jako nebezpečná.
Směs určená pro profesionální použití, vyžadující určité prvky označení: i tyto produkty musí mít vypracovaný bezpečnostní list, který musí být na vyžádání k dispozici odborným uživatelům.

Důležité: Ne každý produkt vyžaduje bezpečnostní list.

Pokud směs neobsahuje žádné nebezpečné složky a je určena pro spotřebitelské (domácí) použití, obvykle není povinnost bezpečnostní list poskytnout.

Někteří průmysloví zákazníci však mohou přesto bezpečnostní list požadovat. Jako dobrá praxe se doporučuje, aby výrobce v takovém případě připravil informační list nebo dobrovolný bezpečnostní list – to uživatelům pomůže zajistit bezpečné použití produktu.

Jazykové požadavky

Bezpečnostní list musí být vždy poskytnut v úředním jazyce země, kde je produkt uváděn na trh. Například v Maďarsku je povinný bezpečnostní list v maďarštině. Pokud firma dodává produkt do více zemí EU, musí být bezpečnostní list vypracován nebo přeložen do úředního jazyka každé cílové země.

Jak sestavit bezpečnostní list

Odborně způsobilá osoba

Podle pravidel musí bezpečnostní list vypracovat „odborně způsobilá osoba”. Tím se rozumí odborník s odpovídající kvalifikací a znalostmi v oblasti chemické bezpečnosti. Oficiální pokyny rovněž zdůrazňují, že odborně způsobilé osoby by měly absolvovat průběžná školení, protože předpisy týkající se nebezpečných látek jsou často aktualizovány.

Pokud interní odbornost chybí, doporučuje se obrátit na externího konzultanta. Mnoho firem se specializuje na sestavení a revizi bezpečnostních listů a působí jako odborníci na chemickou bezpečnost při přípravě dokumentů v souladu s legislativou.

Kroky při přípravě bezpečnostního listu

Příprava bezpečnostního listu je vícestupňový proces, který zahrnuje shromáždění a zpracování různých informací. Níže uvádíme obecný přehled tohoto procesu, který v praxi pomáhá zajistit, že jednotlivé části SDS budou jednotné a úplné:

1. Sběr informací:

Shromážděte veškeré relevantní údaje o látce nebo směsi. To zahrnuje přesnou identifikaci produktu (název a identifikační čísla, jako je číslo CAS a číslo ES, a u směsí také jednoznačný identifikátor složení (UFI)), seznam složek a jejich koncentrace, fyzikálně-chemické vlastnosti (např. bod varu, hustota, pH, bod vzplanutí) a také toxikologické a ekotoxikologické údaje. Zdroje mohou být stávající bezpečnostní listy jednotlivých složek, databáze ECHA, odborná literatura nebo interní laboratorní výsledky. Tato data tvoří základ pro sestavení SDS.

2. Určení klasifikace nebezpečnosti:

Na základě shromážděných údajů určete klasifikaci produktu podle nařízení CLP. To zahrnuje rozhodnutí, do jaké třídy nebezpečnosti látka nebo směs spadá (např. hořlavá kapalina kat. 2, žíravost pro kůži kat. 1A, akutní toxicita kat. 3 apod.), a určení příslušných H-vět (standardní věty o nebezpečnosti (H-věty)) a P-vět (pokyny pro bezpečné zacházení (P-věty)). Klasifikace vychází z nebezpečných vlastností a koncentrací jednotlivých složek.

Zajistěte, aby byly zohledněny specifické koncentrační limity a M-faktory a aby byly posouzeny všechny relevantní nebezpečnosti směsi.

3. Vyplnění jednotlivých oddílů bezpečnostního listu:

Po dokončení klasifikace lze vyplnit 16 oddílů bezpečnostního listu příslušnými informacemi. Je důležité dodržet správné pořadí a číslování oddílů. Každý oddíl má stanovené požadavky – např. oddíl 1 vyžaduje identifikaci produktu a údaje o dodavateli, oddíl 2 obsahuje informace o nebezpečnosti, oddíl 3 seznam složek atd.

Konzistence je klíčová: informace uvedené v jednotlivých částech bezpečnostního listu se nesmí vzájemně rozporovat. Například pokud je ve 2. oddíle směs označena jako hořlavá, měl by údaj o bodu vzplanutí v oddíle 9 tuto klasifikaci podporovat.

4. Kontrola a schválení:

Po sestavení bezpečnostního listu by měl být důkladně zkontrolován. V rámci kontroly kvality ověřte, že jsou uvedeny všechny požadované informace, že nechybí žádná část a že nejsou přítomny chyby (např. překlepy, nesprávné jednotky). Doporučuje se interní revize odborníkem nebo porovnání s bezpečnostními listy podobných produktů. Ujistěte se, že jsou uvedeny aktuální právní odkazy (např. platná nařízení EU a jejich novely).

5. Distribuce uživatelům:

Hotový bezpečnostní list musí být předán uživatelům produktu. To lze provést elektronicky (např. e-mailem jako PDF) nebo v tištěné podobě, ale ve všech případech musí být bezpečnostní list poskytnut zdarma (REACH stanoví, že bezpečnostní list se zákazníkovi poskytuje bez poplatků).

V praxi mnoho firem zasílá bezpečnostní list s první objednávkou nebo zásilkou, případně jej zpřístupní ke stažení na svých webových stránkách.

Dále je důležité, aby byl bezpečnostní list aktuální: pokud se objeví nové informace nebo rizika ohledně produktu, nebo pokud se změní jeho klasifikace (např. změna koncentrace složek nebo nové toxikologické údaje), bezpečnostní list musí být bezodkladně aktualizován.

6. Průběžná aktualizace a správa verzí:

Pokud se objeví nové informace nebo nebezpečí týkající se produktu, nebo pokud dojde ke změně jeho klasifikace, musí být bezpečnostní list neprodleně revidován.

Aktualizovaná verze by měla být zaslána všem uživatelům, kteří obdrželi předchozí verzi během posledních 12 měsíců.

Předchozí verze bezpečnostního listu a související údaje je rovněž nutné archivovat po dobu nejméně 10 let, aby byly dostupné v případě kontroly nebo pro pozdější využití. Doporučuje se přidělit každé verzi číslo a datum vydání, aby bylo zřejmé, která verze je aktuální. Např.: Verze 1 – 2021.06.01; Verze 2 – 2023.03.15 (revidováno podle nařízení Komise (EU) 2020/878).

Pokud dojde ke změně (nové informace, změna legislativy, úprava složení produktu apod.), vydá se nová verze a v oddílu 16 se uvede, co bylo změněno. Tímto způsobem mohou uživatelé snadno rozpoznat, že došlo k aktualizaci, a mohou zůstat v souladu s požadavky.

Do odpovědností osoby sestavující dokument patří také volba informačních zdrojů a databází, z nichž se budou pro SDS čerpat data, aby bylo možné později doložit původ všech klíčových údajů.

Souhrnně

Příprava bezpečnostního listu je komplexní úkol, který vyžaduje odborné znalosti a pečlivost. Během celého procesu je třeba mít na paměti, že cílem je informovat a chránit uživatele a zajistit legislativní soulad. Nejde jen o „papírování”, ale o důležitý nástroj bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí.

V následujících částech se podrobně zaměříme na konkrétní obsahové prvky bezpečnostního listu: přezkoumáme, jaké informace je třeba uvést v jednotlivých oddílech SDS.

Další části: