EuPCS a identifikovaná použití v bezpečnostním listu a v oznámeních PCN

MSDS-Europe – Databáze bezpečnostních listů – EuPCS a identifikovaná použití

Úvod: EuPCS (European Product Categorisation System; Evropský systém kategorizace výrobků) a identifikovaná použití uvedená v oddílu 1.2 bezpečnostního listu (SDS) se na první pohled mohou jevit jako dvě odlišné oblasti: první je potřeba pro kategorizaci výrobku v rámci oznámení PCN, druhá pak zachycuje, k čemu a kým je výrobek v praxi používán. Ve skutečnosti spolu úzce souvisejí, protože obě odpovídají na stejnou otázku: jaké je určení výrobku a v jakém kontextu použití se typicky uplatní.

V článku srozumitelně shrnujeme, co má oddíl 1.2 bezpečnostního listu obsahovat, kdy je nutné uvést použití, která se nedoporučují, jak to souvisí s logikou CSR/ES, a proč je užitečné vnímat EuPCS „v jednom systému“ spolu s informacemi o použití.

Proč jsou informace v oddílu 1.2 důležité?

Oddíl 1.2 bezpečnostního listu je ta část, která uživatele rychle navede, pro jaké typické účely je výrobek určen a zda existuje použití, které je zvlášť rizikové nebo nedoporučené.

Oddíl 1.2 je kvalitní, pokud:

• snižuje rizika vyplývající z nesprávného použití,
• podporuje hodnocení rizik na pracovišti,
• pomáhá následným uživatelům (např. výrobcům směsí) zvolit odpovídající opatření řízení rizik,
• a propojuje „použití výrobku“ s logikou CSR/ES tam, kde je to relevantní.

Co říká legislativa? (EU 2020/878 – REACH, příloha II)

Požadavky na obsah a formu bezpečnostního listu vyplývají z REACH (příloha II) v aktualizovaném znění dle nařízení (EU) 2020/878. Praktický přehled najdete zde: Obsahové a formální prvky bezpečnostního listu podle nařízení.

Klíčová logika pro oddíl 1.2:

• Je nutné alespoň stručně a srozumitelně popsat identifikované použití/použití (např. čištění podlah; průmyslové použití ve výrobě polymerů; profesionální použití v čisticích prostředcích).
• Použití, která se nedoporučují, a důvody je třeba uvést „tam, kde je to použitelné“.
• Pokud je vyžadována zpráva o chemické bezpečnosti (CSR) a expoziční scénáře (ES), musejí být informace v oddílu 1.2 v souladu s identifikovanými použitími v CSR a s ES uvedenými v příloze bezpečnostního listu.

Identifikovaná použití: co je vhodné uvést?

1) Použití má říkat „pro koho“ a „k čemu“

Typickými adresáty oddílu 1.2 jsou:

• průmysloví uživatelé (provozy),
• profesionální uživatelé (např. úklid, údržba),
• spotřebitelské použití (jen pokud je relevantní a právně přípustné).

Popis má být krátký, ale jednoznačný: oblast použití + skupina uživatelů.

Příklady:

• „Průmyslové použití: jako rozpouštědlo pro povrchovou úpravu v uzavřeném systému.“
• „Profesionální použití: jako složka odmašťovacího čisticího prostředku, po naředění.“
• „Laboratorní použití: pro analytické účely, v malých množstvích.“

2) Krátce naznačit „rámec“ použití

Oddíl 1.2 není určen k rozepisování detailů oddílů 7–8, přesto pomůže, když stručně naznačí rámec vyplývající z povahy použití:

• uzavřený/otevřený proces,
• zda lze očekávat vznik aerosolu,
• zda může docházet k aplikaci postřikem nebo prašnosti.

Pokud existuje expoziční scénář, bývá tento rámec popsán podrobně v ES a oddíl 1.2 s ním musí korespondovat.

3) Konzistence s informacemi od dodavatelů

Zvlášť u směsí je to zásadní: výrobce směsi vybere relevantní informace z ES surovin a tyto informace následně předá konzistentně ve vlastní SDS (přizpůsobené skutečným podmínkám použití).

Použití, která se nedoporučují: kdy je uvést a jak?

Použití, která se nedoporučují, jsou „živou“ informací tehdy, když dodavatel zná způsob použití, který:

• je vzhledem k nebezpečným vlastnostem nepřiměřeně rizikový,
• vyžadoval by opatření řízení rizik, která nelze realisticky dlouhodobě zajistit,
• nebo není pokryta ES/CSR (tj. bezpečné použití není doloženo).

Dobrá praxe: nejen zakázat, ale uvést důvod.

Příklad:

• „Nedoporučuje se: aplikace postřikem mimo průmyslové prostředí – nelze zajistit kontrolu inhalační expozice.“

Nemusí jít o „nekonečný seznam“, ale je vhodné cíleně pojmenovat reálná a předvídatelná rizika.

Vazba na CSR a expoziční scénáře (ES)

Kdy je CSR a ES povinné?

Při splnění určitých tonážních prahů a podmínek nebezpečnosti je vyžadována zpráva o chemické bezpečnosti (CSR) a pro každé identifikované použití se zpracovává expoziční scénář (ES).

Co znamená „soulad“ v oddílu 1.2 v praxi?

V praxi to znamená:

• v oddílu 1.2 neuvádět použití, které podle CSR/ES není hodnoceno,
• a naopak: hlavní použití z CSR/ES v oddílu 1.2 neopomenout.

EuPCS: co to je a proč se často zmiňuje spolu s informací o použití?

EuPCS je systém produktových kategorií spravovaný ECHA, používaný při oznámení PCN ke kategorizaci směsí. Jde o prvek PCN dokumentace (nikoli povinnou součást SDS). V praxi se výběr EuPCS často řeší společně s dalšími kroky PCN (UFI, podání, aktualizace) – viz naše služby související s oznamováním PCN a generováním UFI.

Důležitý rozdíl:

• oddíl 1.2 SDS popisuje použití (k čemu se výrobek používá),
• EuPCS je v PCN produktová kategorie (jaký „typ výrobku“).

Přesto se často posuzují společně, protože oba odpovídají na stejnou praktickou otázku: „Co je to za výrobek a jak se v praxi používá?“

Evropský systém kategorizace výrobků – stáhnout 

Časté dotazy – SDS oddíl 1.2 (identifikovaná použití a použití, která se nedoporučují)

Shrnutí

Na co si dát pozor při psaní SDS oddílu 1.2?

• Uveďte identifikovaná použití stručně a cíleně.
• Pokud je to relevantní, doplňte použití, která se nedoporučují, s krátkým odůvodněním.
• V případě CSR/ES zajistěte soulad mezi oddílem 1.2, CSR a ES v přílohách.
• EuPCS (PCN) a oddíl 1.2 mají rozdílný účel, ale společně zpřesňují určení výrobku.

Máte další otázky?

Kontaktujte náš zákaznický servis nebo položte dotaz našemu odborníkovi online.

Zákaznický servis Online konzultace

Doporučené služby

• Překlad bezpečnostního listu
• Revize a aktualizace bezpečnostních listů

Užitečné články

• SDS oddíl 1: identifikátor výrobku a UFI u směsí
• Informace týkající se použití UFI (Jedinečný identifikátor vzorce)
• Příprava SDS – část 3: Prvních 8 oddílů podrobně